DR. LUKÁŠ ČAJÁNEK

Výzkum v oblasti buněčné biologie během posledních let vedl k několika důležitým objevům, jež umožnily lépe porozumět funkcím centrozomu, organele známé především jako organizátor mikrotubulů. Za zmínku především stojí skutečnost, že poruchy centrozomu byly dány do souvislosti s vznikem či rozvojem řady lidských chorob a vývojových vad. Studium centrozomu a jeho funkcí je tedy atraktivní z hlediska jak základního tak aplikovaného výzkumu. Recentní poznatky získané z in vivo modelů naznačují, že centrozom hraje důležitou, kontext-dependentní úlohu během proliferace a diferenciace. Je tedy velmi pravděpodobné, že rozdílné typy buněk se během své proliferace a terminální diferenciace liší ve schopnosti se vyrovnat s případnými centrozomálními poruchami. V této oblasti centrozomálni biologie máme ovšem překvapivě málo poznatků. 

Embryonální kmenové buňky (ESCs) jsou schopny neomezené proliferace a mohou diferencovat do jakékoliv buněčného typu. Navíc nyní, díky pokroku na poli vývoje nových technologii, je také u lidských ESCs možné efektivně využít metod stabilní genové exprese či RNA interference. Z těchto důvodu představují ECSs ideální model pro studium centrozomálnich funkcí během proliferace a diferenciace netransformovaných lidských buněk.