Projekt Erasmus + Talent Education
Projekt Erasmus + Talent Education
Design Thinking je vzdělávací metoda zaměřená na aktivování tvůrčích schopností studentů a následně pak sloužící k vylepšení vyučovacího prostředí. Její úspěšná aplikace vyžaduje zapojení empatie, analytického myšlení, kreativitu, flexibilitu, aktivitu včetně zpětné vazby od žáků. Učitelé budou metodu prověřovat na svých školách podle žádosti o projektový grant. Monitoring metody měla na starosti univerzita (PLATO), která současně hodnotila rozvíjení její metodiky. PLATO je agentura zabývající se výzkumem a vývojem spadající pod Univerzitu v Leidenu. Program se zabýval učením se ve škole, v praktickém životě a v práci. PLATO také přispívá k posílení učebního prostředí prostřednictvím výzkumu, vývoje a evaluace ve všech společenských oblastech. Dr. Jaap van Lakerveld je ředitelem společnosti PLATO a byl odpovědný za analýzu této metody a jejími vlivy na vyučování. Karin Koens a Yfke de Jong jsou učiteli SCOL a byli pověřeni zpracováváním manuálu metodiky. Všichni účastnící projektu ji uvedli do svých učebních plánů, otestovali a zhodnotili její fungovaní ve výuce. Poskytli své závěry o tom, jak je metoda Design Thinking efektivní směrem ke vzdělávání talentovaných studentů a uvedli praktickou užitečnost příručky organizaci PLATO do její závěrečné zprávy.
Více na: http://www.talenteducation.eu/toolkitforteachers/designthinking/
O metodě Design Thinking
Nedávné studie na středních školách ukázaly, že čtvrtina všech dotazovaných nadaných žáků se často nudí z důvodu, že náplň vyučování neodpovídá jejich vzdělávacím potřebám. A dle výzkumu dosahuje až 56%. Tato skutečnost motivovala projekt Erasmus+ Talent Education k tomu, aby vzdělávání bylo zaměřeno na potlačování nudy a podporu výkonnosti u nadaných žáků.
V rámci projektu Talent Education se vědci a školitelé učitelů spojili, aby vyvinuli nové metody pro výuku, které jsou přizpůsobené potřebám učení různých skupin dětí a dospívajících. “Nástroje pro učitele” umožňují učitelům praktické přizpůsobení se potřebám žáků v oblasti vzdělávání. Zahrnují plány s návody krok za krokem, příklady lekcí a příručky.
Metoda Design Thinking vychází z učení orientovaného na řešení a umožňuje nadaným studentům rozvíjet své dovednosti. Je metodou užitečnou jak v přítomnosti, tak v budoucnosti.
Základy metody DT tvoří:
• kreativní myšlení
• intenzivní spolupráce
• pevný plán krok za krokem
• práce na cyklické bázi
• aplikace inovací
• holistický pohled
Metoda nabízí strukturovaný postup pro rozvíjení dovedností, které splňují požadavky dnešního rychle se měnícího “reálného” života.
Kreativní proces
Kreativní proces DT má za cíl najít nové, kreativní řešení problémů reálného života. Za tímto účelem byla navržena metoda, která krok za krokem umožňuje vyvíjet inovativní nápady zaměřené na řešení skutečných situací. DT se provádí formou výzkumu a prostřednictvím myšlení mimo zavedená pravidla, které je nadmíru vhodné pro využití ve vzdělávání. Je všeobecně důležité se vyvarovat střednědobých úsudků a brát chybování jako nezbytnou součást učebního procesu.
Metoda Design Thinking je založena na 5 krocích:
• Vcítit se
Být schopen vidět svět skrze někoho jiného: co vidí a cítí, jaká je jeho mysl: snažit se co nejvíce pochopit problémy a skutečnosti uživatele, jeho potřeby, touhy, chování a vztah ke světu.
• Definovat
Určení definice problému, který je třeba řešit co nejpřesněji.
• Být kreativní
Shromažďování co největšího množství nápadů pro řešení problému formou brainstormingu a myšlení mimo zavedená pravidla.
• Prototyp
Vizualizace těchto myšlenek s cílem otestovat je a zlepšit jejich využitelnost.
• Test
Testování prozatímních řešení ve vztahu k potřebám uživatele.
Stejně jako jiné druhy inteligence, jsou metakognitivní dovednosti silným ukazatelem ovlivňující výsledky učení jedinců. Výzkum také ukazuje, že u vysoce nadaných studentů se tyto dovednosti ihned neobjeví, a mohou zůstat po delší dobu skryty. Aby své nadání mohli projevit, musí pro ně být vyučovací proces dostatečně motivující, jinak metakognitivní dovednosti neuplatní. Problémy s nimi spojené mohou obvykle nastat, jakmile se vyučování stane obtížnějším. Tyto změny mohou být způsobené přechodem z primárního na sekundární vzdělávání, anebo leckdy také do terciární úrovně vzdělávání. Je proto důležité, aby učitelé v raném věku studenty se slabšími metakognitivními schopnostmi rozpoznali, a vedli je tak intenzivněji k jejich rozvíjení. Program zabývající se touto problematikou již existuje, avšak bývá zřídka používán. V rámci projektu tyto programy byly používány učiteli na jednotlivých školách. Výsledky byly monitorovány vysokými školami, kdy na základě hodnocení byla vytvořena metodika pro výuku metakognitivních dovedností. Školení vedl Marcel Veenman, který je kognitivní psycholog. Šárka Portešová z JCMM poskytla hodnocení týkající se vlivů metody na vyučování. Nelleke Wagenaar a Nathalie van der Arend jsou učiteli SCOL a měli na starosti zpracovávání výsledků této metody do metodické příručky.
Více na: http://www.talenteducation.eu/toolkitforteachers/metacognicalskills/
Nedávné studie na středních školách ukázaly, že čtvrtina všech dotazovaných nadaných žáků se často nudí z důvodu, že náplň vyučování neodpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Dle výzkumu dosahuje až 56%. Tato skutečnost motivovala projekt Erasmus+ Talent Education k tomu, aby vzdělávání bylo zaměřeno na potlačování nudy a podporu výkonnosti u nadaných žáků.
V rámci projektu Talent Education se vědci a školitelé učitelů spojili, aby vyvinuli nové metody pro výuku, které jsou přizpůsobené potřebám učení různých skupin dětí a dospívajících. “Nástroje pro učitele” umožňují učitelům praktické přizpůsobení se potřebám žáků v oblasti vzdělávání. Zahrnují plány s návody krok za krokem, příklady lekcí a příručky.
Metoda Design Thinking vychází z učení orientovaného na řešení a umožňuje nadaným studentům rozvíjet své dovednosti. Je metodou užitečnou jak v přítomnosti, tak v budoucnosti.
Jaké jsou metakognitivní dovednosti?
Metakognice je pojem zahrnující znalosti a dovednosti užívané pro organizaci, vedení a ovládání vlastního myšlení, činností a učebních procesů. Zahrnuje dovednosti týkající se:
• orientace v úkolu (Co mám dělat?)
• nastavení cíle (Čeho mám dosáhnout?)
• plánování (Jak toho cíle dosáhnout?)
• systematický přístup (Krok za krokem)
• pozorování sebe sama během provádění úkolu (Nebudu chybovat? Rozumím tomu všemu?)
• vyhodnocení výsledku (Je tato odpověď správná?)
• sebereflexe (Co se mohu z této části naučit?)
Studenti s dobrými metakognitivními dovednostmi jsou svým vlastním kormidlem v procesu učení, díky němuž mohou účinněji vykonávat učební úkoly.
Mohou být metakognitivní dovednosti proškoleny?
Ano, mohou:
Metoda poznávání a učení
Metakognice určuje výkony učení ve velké míře (až 40%). V této souvislosti je metakognice pro učení důležitější, než inteligence, sociálně-ekonomické zázemí a motivace. Metakognitivní dovednosti lze získat, a zároveň posílit instrukcemi a cvikem. Výzkum ukázal, že přiměřená metakognitivní výuka a cvik vedou k trvalému zlepšení metakognitivních dovedností, a následně k lepšímu výkonu ve vzdělávání se.
Výzkum taktéž ukázal, že téměř polovina intelektuálně nadaných studentů má čím dál slabší metakognitivní dovednosti. Je pravděpodobné, že tito nadaní studenti jsou v běžném vyučování v rozvoji metakognitivních dovedností nedostatečně vyškoleni. Ve škole se mohou na svou inteligenci spolehnout. Kdykoli se však předměty ve škole stanou složitější, studenti začnou čelit riziku ohledně prodlužování studia či odchodu ze školy.
Podrobný akční plán pro zadání úkolů
Při provádění učebních úkolů studenti pracovali krok za krokem podle pevného plánu. Mohli tak dokončit zadanou úlohu lépe. Tímto způsobem mohou být přiřazení lepší (méně chyb a vyšší hodnoty) a rychleji (úspora času).
8 kroků:
V metakognitivních dovednostech určených pro Talent Education Toolkits for Teachers každý krok individuálně vysvětloval, co student může dělat a jaká je role učitele v případě, když žák není schopen pracovat sám. Důraz je kladen na tréninkovou roli učitele, který by měl především pouze klást otázky a zasahovat do procesu co nejméně, zejména pokud student dokáže své dovednosti aplikovat sám. Pokud se strategie v učení změní a bude jen trochu odlišná od té, na kterou je student zvyklý, může ho natolik zmást, že přestane původní osvojenou strategii používat.
Pozorování metakognitivních dovedností u studentů musí proto předcházet praxi, a pakliže už takové dovednosti existují, tak výcvik není nutný, a pravděpodobně může být i kontraproduktivní. Proto metakognitivní instrukce v zásadě musí být přizpůsobené potřebám jednotlivých studentů.
Výkonné funkce
Výkonné funkce jsou základní duševní schopnosti, které se u dítěte objevují v průběhu vývoje jeho mozku. Důležitým příkladem je zábrana nebo ovládání impulsů: funkci “stop” mohou být sklony k určité činnosti dítěte přerušeny v případě, že se něco pokazí. Druhým příkladem je základní plánování pořadí jednotlivých činností. Pro provedení komplexních akcí je proto nutné základní plánování. U velmi malých dětí (<4 let) tyto výkonné funkce stále chybí. Až ve věku 4-5 let se tyto funkce v mozku rozvíjí.
Zábrana a základní plánování jsou požadovaným předpokladem pro uplatnění metakognitivních dovedností. Zábrana hraje roli u prvního přečtení zadání úkolu před tím, než začne úkol vypracovávat, nebo také u kontroly výsledků před tím, než uvede svoji konečnou odpověď na daný úkol. Základní plánování je tedy podmínkou pro cílené plánování v kontextu metakognitivních dovedností. V důsledku tak rozvoj výkonných funkcí předchází rozvoji metakognitivních dovedností.
Studenti mají odlišné úrovně a vzdělávací potřeby. Je třeba, aby vzdělávání těmto rozdílům bylo přizpůsobeno. Diferenciace je způsob, jakým učitel vnímá rozdíly mezi žáky a přizpůsobuje styl výuky a instruktážního času. Odlišnou diferenciací učitel používá, aby co nejvíce respektoval jednotlivé úrovně a vzdělávací potřeby dětí, a tím jim ulehčil proces učení. Metoda praktické diferenciace však již existuje. Fred Janssen z University of Leiden (ICLON) se zabýval hodnocením dopadů metody na vyučování. Na základě zjištěných osvědčených postupů Janssen připravil metodickou příručku. Nejdříve budou jednotliví učitelé vyškoleni, a poté budou uplatňovat, co se naučili. Po této praxi následovalo měření a zaznamenání výsledků do metodické přiručky.
Více na: http://www.talenteducation.eu/toolkitforteachers/practicaldifferentiation/
Praktická diferenciace
Nedávné studie na středních školách ukázaly, že čtvrtina všech dotazovaných nadaných žáků uvedla, že se často nudí z důvodu, že náplň vyučování neodpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Dle výzkumu dosahuje až 56%. Tato skutečnost motivovala projekt Erasmus+ Talent Education k tomu, aby vzdělávání bylo zaměřeno na potlačování nudy a podporu výkonnosti u nadaných žáků.
V rámci projektu Talent Education se vědci a školitelé učitelů spojili, aby vyvinuli nové metody pro výuku, které jsou přizpůsobené potřebám učení různých skupin dětí a dospívajících. “Nástroje pro učitele” umožňují učitelům praktické přizpůsobení se potřebám žáků v oblasti vzdělávání. Zahrnují plány s návody krok za krokem, příklady lekcí a příručky.
Metoda Design Thinking vychází z učení orientovaného na řešení a umožňuje nadaným studentům rozvíjet své dovednosti. Je metodou užitečnou jak v přítomnosti, tak v budoucnosti.
Berme ohledy na rozdíly žáků
Každý žák ve třídě jiný. Liší se odlišnou úrovní znalostí, zájmů, mírou vytrvalosti a strach z neúspěchu. Je proto důležité zaujmout ke každému žákovi ve vyučování individuální přístup a přizpůsobit se jeho rozdílům. Výzkum prokázal, že se tímto přístupem u nadaných žáků zvýší nejen motivace, ale také úspěchy v učení.
Jak to provést v praxi?
Přizpůsobit se jednotlivým individuálním rozdílům u žáků se lépe řekne, než koná. Běžný/á učitel/ka obvykle vyučuje řádově 150 žáků za týden, s některými se v hodinách setkává pouze dvakrát nebo třikrát týdně. Vyučující často nemají před, během a po hodinách k dispozici dostatek času, aby se mohli každému žákovi individuálně věnovat. Je důležité, aby se učitel snažil v každé třídě brát na rozdíly žáků ohledy, zaujmout k nim individuální přístup a pomoci tak urychlit učení každého žáka. Rozdílný diferenciovaný přístup by ale měl být také přizpůsoben možnostem učitele v pravidelné situaci ve třídě.
Diferenciace: Základní a komplexní prohlubování znalostí
Používáme dvě různé sady nástrojů: základní a komplexní. Každá sada se skládá ze tří kroků. Prostřednictvím základní sady je možné využívat diferencované hodiny formou výměny či vynecháním látky. Komplexní sada nástrojů umožnuje rozšiřovat vzdělávací možnosti dle potřeb žáků.
1. Výměna: Nejprve vysvětlení celého úkolu
V mnoha třídách vyučující začínali s vysvětlením nového tématu jednoduchými dílčí úkoly a končí těmi složitějším, které ale nadaní žáci považovali za zajímavější a relevantnější. Doporučujeme zde vyměnit postup nejprve za ten složitější, který bude pro žáky motivující, namísto toho jednoduchého.
2. Vynechání: Pomoc žákovi na míru
Následně se to, co je obvykle součástí ve třídě, tj. vysvětlení a částečné úkoly, může být nyní považováno za pomoc při plnění úkolů jako celku. Někteří žáci potřebují pomoci více, než ostatní.
Žáci získají pomoc, kterou potřebují (pomoc na míru) a veškerá další pomoc bude vynechána.
3. Kontrola
Teď, když jste si osvojili prvky diferenciovaného učení, je nezbytné uvážit, jestli nové pojetí vyučování je efektivní. Pro tento účel jsme vytvořili kritéria a otázky, které si můžete projít, jakmile dokončíte svoji přípravu hodin, a pokud je to zapotřebí, můžete svůj učební plán, aby na konci hodiny odpověděli na uvedené otázky.
4. Ambice
Přestavba pravidelného vyučování za použití metod výměny a vynechání je kromě svých praktických dopadů novým způsobem myšlení – metoda totiž umožňuje průběžně rozšiřovat výukový repertoár. Abyste se sami mohli učit o tom, jakým být učitelem, musíte si nejprve uvědomit, co právě děláte a proč. Na základě toho můžete rozšiřovat svůj výukový repertoár krok za krok a znovu a znovu stavět na tom, co již znáte.
5. Změna formy
Náročnější diferencovaná výuka může být utvářena různými způsoby. Například jednotlivá úloha, anebo pomoc na míru, se mohou týkat jedné nebo více lekcí; může o tom rozhodnout buď učitel, nebo žák; lze nabídnout spoustu možností nebo jen málo položek apod. Pokyny TETT ukazují nejdůležitější aspekty výuky a poskytují naprosto nekonečné možnosti za použití jejich variací.
Nedávné studie na středních školách ukázaly, že čtvrtina všech dotazovaných nadaných žáků uvedla, že se často nudí z důvodu, že náplň vyučování neodpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Dle výzkumu dosahuje až 56%. Tato skutečnost motivovala projekt Erasmus+ Talent Education k tomu, aby vzdělávání bylo zaměřeno na potlačování nudy a podporu výkonnosti u nadaných žáků.
V rámci projektu Talent Education se vědci a školitelé učitelů spojili, aby vyvinuli nové metody pro výuku, které jsou přizpůsobené potřebám učení různých skupin dětí a dospívajících. “Nástroje pro učitele” umožňují učitelům praktické přizpůsobení se potřebám žáků v oblasti vzdělávání. Zahrnují plány s návody krok za krokem, příklady lekcí a příručky.
Metoda Design Thinking vychází z učení orientovaného na řešení a umožňuje nadaným studentům rozvíjet své dovednosti. Je metodou užitečnou jak v přítomnosti, tak v budoucnosti.
TETT zahrnuje čtyři samostatné sady nástrojů:
• TETT Design Thinking pro primární a sekundární vzdělávání
• TETT Praktická diferenciace
• TETT Metakognitivní dovednosti
• TETT Challenging Young Children
Bloom a Gardner
Kreativní myšlenkové procesy jsou stimulovány prostřednictvím charakteristiky vhodných a náročných úkolů. Proto jsou tu za prvé Bloomovi úrovně inteligencí a za druhé mnohočetná inteligence Gardnera, které jsou pro tento přístup klíčové. Tato koncepce tvoří základ pro vývojáře Practical Strategy ve Slovinsku, která byla založená na protokolu o pozorování a souboru aktivit, které zveřejnila nizozemská SLO Janneke Breedijk. TETT také zmiňuje Thinking Keys Minky Dumontové, které jsou částečně inspirované Bloomem a Gardnerem.
7 předmětů v TETT pro malé děti:
1. Protokol o pozorování pokročilého intelektuálního vývoje
2. Strategie pro vhodné kurzy
3. Integrační matice založená na Bloomovi & Gardnerovi
4. Identifikace a náprava nedostatečných výsledků
5. Motivace a sebepoznání malých dětí
6. Batolata s pokročilým intelektuálním vývojem
7. Příprava předškoláků na přestup z předškolního vzdělávání na základní školu
8. Základní škola
Self-image, sebevědomí a motivování (velmi) malých dětí
Přidaná hodnota vzdělání je přizpůsobená dětem s pokročilým intelektuálním vývojem a spočívá v tom, že dítě získá samo o sobě lepší obraz a více sebedůvěry. TETT představuje manuály a příručky pro prevenci a nápravu demotivace u nadaných dětí.
Kvalitní příjem předškoláků a správný přechod
Čím dříve si je učitel vědom pokročilého intelektuálního vývoje dítěte, tím efektivnější zaujme postoj s cílem zabránit nedostatečným výsledkům. Správný přestup z předškolního vzdělávání je velmi důležitý. TETT nabízí komplexní postup pro přijímání dětí, ve kterém naleznete příklady dotazníků pro rodiče.
Malé děti s pokročilým intelektuálním vývojem
Sociálně-emocionální potřeby dětí s pokročilým intelektuálním vývojem jsou totožné s těmi průměrnými dětmi. Výzkumy ukazují, že děti s pokročilým intelektuálním vývojem jsou věkovou skupinou, která vyniká nejen v oblasti znalostí, ale také společensky a emocionálně. Pro děti s pokročilým intelektuálním vývojem je důležité, aby se podíleli na rovnocenných činnostech, které jsou shodné s jejich vývojem. Tyto děti potřebují, aby k nim učitel zaujal citlivý a vedoucí přístup a porozuměl jim.
Potřebný protokol nebo plán činnosti
Z rozhovorů, které proběhly na nizozemských školách, vyplynulo, že formulace protokolu nebo akčního plánu je zásadní pro realizaci speciálního programu pro děti s pokročilým intelektuálním rozvojem. Tento závěr se stal také hlavním bodem spolupráce institucí a škol ve Slovinsku. Literatura věnující se nadání se tímto směrem také ubírá. Školy uvádí, že realizace speciální péče o děti s pokročilým intelektuálním vývojem zabere více času a úsilí, než se předpokládalo. Protokol či plán může pomoci k vytvoření spolehlivého záznamu o dráze rozvoje školy a obzvláště k zajištění zlepšení školního vyučování. TETT Challenging Young Children, která vychází ze spolupráce učitelů a pedagogických pracovníků v Leidenu, České republice a Slovinsku, nabízí protokolové modely i strategie, které jsou na těchto protokolech založené. Rovněž lze stáhnout praktický akční plán pro postupné zavádění vzdělávacích vylepšení pro děti s pokročilým intelektuálním rozvojem.
Riziko nesplnění
Děti s pokročilým intelektuálním vývojem se během několika týdnů adaptují dané skupinové úrovni a přestávají vyhledávat výzvy týkající se získávání dovedností a znalostí. Tímto způsobem si ve velmi mladém věku vyvíjejí riziko nesplnění, s čímž je v pozdější vývojové fázi těžké bojovat. Když je u dospělého dítěte diagnostikován pokročilý intelektuální vývoj, může být navržena vhodná metoda výuky splňující jeho požadavky. V TETT Challenging Young Children je věnována velká pozornost známkám a identifikaci nesplnění u (velmi) malých dětí. Příručku lze stáhnout z Toolkitu.
Tréninková role a vhodné vyučování
Experti, kteří se podíleli na vývojových stopách vytvořených Talent Education a Leidse Aanpakem, jasně vysvětlují, že vyškolení učitele je pro děti s pokročilým intelektuálním rozvojem podstatné proto, aby mohly rozvinout svůj plný potenciál. Odborníci dále uvádějí, že děti se daří rozvíjet zejména tehdy, když pracují v odpovídajících kurzech v rovnováze s dostatečně náročnými úkoly v pravidelných intervalech. To je však také náročné pro učitele a pedagogické pracovníky. Aby učitelé žáků měli pokročilé strategie a dovednosti v oblasti intelektuálního rozvoje při řešení náročných a náročných úkolů, je nezbytné, aby učitel podával instrukce, motivoval a vedl správným způsobem. Navíc tyto děti potřebují učitele, který zaměří svoji pozornost na proces vyučování, a ne na jeho konečný výsledek. Konečné výsledky jsou pro každé dítě odlišné.